Standard FCI: ZDE
Ruskoevropská lajka je plemeno loveckých psů, které bylo vyšlechtěno v 19. století. Historie plemene je velmi mladá – v r. 2009 od vzniku uplynulo 60 let. Zformování plemene bylo velmi rychlé – přibližně 20 let. Plemeno vzniklo křížením karelského medvědího psa s různými typy lajek (archangelskou, udmuritskou, komijskou. kapelskou, voťackou, vogulskou, chantějskou, kirovskou, kostromskou, marijskou apod.). Veškeré tyto souborné znaky se v 60tých letech konsolidovaly na černobílém zbarvení (karelský pes) a vyústily v souhrnné znaky REL v Leningradě, Moskvě, Kalininské, Kirovské, Jaroslavské, Vologodské, Novgorodské a dalších oblastech.
Zpočátku využili k plemenitbě známí chovatelé myslivci (lovci), lajky dovezené z Komské ASSR, Archangelské a dalších oblast.. Nutno podtrhnout, že vstupní plemenný materiál disponoval vynikajícími pracovními vlastnostmi. Vzniklé nové plemeno nemá příliš mnoho společného ani s komskými lajkami, ani s voťackou, ani s archangelskou lajkou. Tak, zarjanská (komi) lajka byla velmi mohutná (60 – 65mc v kohoutku), černá s pálením a šedá, dlouhého formátu, s dlouhou hlavou a mohutnýma ušima. Voťacké lajky byly převážně šedé, odlišovaly se zvláštnostmi, stejně jako kastromské a marijské lajky.
Základem exteriérového typu REL posloužil pes – šampion Putik 65/l (nar. 1946), který vzešel z křížení chantějské (ZSL) feny Piťuch P s nevysokou intenzitou exteriéru a psa Muzgar z Pomozdinského okresu Komské ASSP. Muzgar byl černo – bílého strakatého zbarvení a měl překrásný typ exteriéru a výborné pracovní vlastnosti. Souhrn těchto dvou ukazatelů byl velmi zdařilým zootechnickým experimentem mezidruhového křížení. Kromě šampiona Putika, se z tohoto spojení narodila Pomka a Pur (černobílé barvy), Pit (bílá s černou) a Pulka (bílé barvy). Ze spojení Putika s Pomkou a dalšími fenami začala současná historie REL. Křížení Putika a fenami ZSL ,tak v REL teče krev ZSL a v ZSL teče krev REL.
Ruskoevropská lajka je plemeno loveckých psů, které bylo vyšlechtěno v 19. století. Historie plemene je velmi mladá – v r. 2009 od vzniku uplynulo 60 let. Zformování plemene bylo velmi rychlé – přibližně 20 let. Plemeno vzniklo křížením karelského medvědího psa s různými typy lajek (archangelskou, udmuritskou, komijskou. kapelskou, voťackou, vogulskou, chantějskou, kirovskou, kostromskou, marijskou apod.). Veškeré tyto souborné znaky se v 60tých letech konsolidovaly na černobílém zbarvení (karelský pes) a vyústily v souhrnné znaky REL v Leningradě, Moskvě, Kalininské, Kirovské, Jaroslavské, Vologodské, Novgorodské a dalších oblastech.
Zpočátku využili k plemenitbě známí chovatelé myslivci (lovci), lajky dovezené z Komské ASSR, Archangelské a dalších oblast.. Nutno podtrhnout, že vstupní plemenný materiál disponoval vynikajícími pracovními vlastnostmi. Vzniklé nové plemeno nemá příliš mnoho společného ani s komskými lajkami, ani s voťackou, ani s archangelskou lajkou. Tak, zarjanská (komi) lajka byla velmi mohutná (60 – 65mc v kohoutku), černá s pálením a šedá, dlouhého formátu, s dlouhou hlavou a mohutnýma ušima. Voťacké lajky byly převážně šedé, odlišovaly se zvláštnostmi, stejně jako kastromské a marijské lajky.
Základem exteriérového typu REL posloužil pes – šampion Putik 65/l (nar. 1946), který vzešel z křížení chantějské (ZSL) feny Piťuch P s nevysokou intenzitou exteriéru a psa Muzgar z Pomozdinského okresu Komské ASSP. Muzgar byl černo – bílého strakatého zbarvení a měl překrásný typ exteriéru a výborné pracovní vlastnosti. Souhrn těchto dvou ukazatelů byl velmi zdařilým zootechnickým experimentem mezidruhového křížení. Kromě šampiona Putika, se z tohoto spojení narodila Pomka a Pur (černobílé barvy), Pit (bílá s černou) a Pulka (bílé barvy). Ze spojení Putika s Pomkou a dalšími fenami začala současná historie REL. Křížení Putika a fenami ZSL ,tak v REL teče krev ZSL a v ZSL teče krev REL.
Stěžejní práci na zlepšení a zřízení moskevské skupiny REL odvedla zkušená stanice VNIO, kde byli soustředěni nejlepší šlechtitelé. Konkrétně právě v tomto zařízení byla založena jedna z nejlepších plemenných linií– linie šampiona Putika, která se velmi rozšířila. Ještě dříve, než v Moskvě, se křížením lajek evropského severu zabývali leningradští kynologové. Ještě před II. světovou válkou se v Leningradě a Leningradské oblasti zformovala velká plemenná skupina, pocházející z karelských a archangelských lajek. Zajímavé je, že mezi leningradskými lajkami téměř nebyli černo bílí psi (např. z 60 psů zapsaných v katalogu X Leningradské výstavy v r. 1940, černobílou barvu měly pouze 3 lajky). Po skončení války se zde obnovila výborná plemenná skupina, jejímž zakladateli byli ti, kteří přežili blokádu.
Klíčovou roli ve stanovení současného tipu REL v leningradské plemenné skupině sehrál Bublik -1 M.A Plevova, původem od archangelských lajek. Jeho potomci, zejména vnuk – šampion Bublik – P,P. J.Kolesova, který měl vynikající exteriérové a pracovní vlastnosti, se odrážejí téměř ve všech rodokmenech současných REL.
V následujících letech se REL formovaly a zlepšovaly křížením krve moskevské a leningradské plemenné skupiny. Paralelně s těmito procesy se objevily nové zdroje REL na základě plemenných psů pocházejících z plemenné stanice VNIO Centrosojuza, Moskvy, Leningradu a místních lajek, blízkých požadovanému typu.
Začátkem 60-tých let se formování plemene v základu završilo a hrubými rysy REL, kromě Moskvy a Leningradu, disponovaly i REL v Kalibánské, Kočovské, Jaroslavské, Vologodské, Novgorodské a některých dalších oblastech.
V r. 1975 genofond rusko-evropských lajek obsahoval už téměř tisíc psů. Nyní nastal čas zlepšování plemene. Tak jak genofond byl už dostatečně velký, zpřísňovali se požadavky na plemeno. Z plemenitby se vyřazovali psi s oceněním za exteriér „dobrá“ a loveckými zkouškami ve III. ceně.
Díky tomu se některé nedostatky plemene podařilo napravit, zvýšila se i exteriérová úroveň REL.
Rok 1978 se stal největším rozkvětem plemene rusko-evropské lajky v Moskvě : bylo zapsáno v MOOaR 1300psů, ze kterých 260 mělo ocenění „výborná“.
V následujících letech popularita plemene se poněkud snížila.
Hlavní útok na plemeno způsobilo neoprávněné ukončení lovu veverka v Podmoskevské oblasti v roce 1980 , a to po dobu 3 let Za tuto dobu počet lajek prudce klesl. Ani otevření lovu veverek nepodnítilo zájem o lajky.
Obecně celkový pokles životní úrovně, k níž došlo v 90. letech,také vedl ke snížení zájmu o chov lajek, zejména rusko-evropských. V tomto období myslivci a lovci snažili prosadit menší velikost psů – teriéři, jezevčíci
Původně se využívala ruskoevropská lajka jako pracovní pes, a to především k loveckým účelům. V současné době se také využívá jako lovecký pes a zároveň se chová jako společník.
Je to urostlý, silný a pracovní pes s nedlouhou hrubou srstí a dobře vyvinutým svalstvem. Nevelká hlava tvarem připomíná rovnostranný trojúhelník. Čenich je suchý, zašpičatělý. Oči oválné, poměrně malé, šikmo posazené, tmavě hnědé nebo hnědé. Uši jsou pohyblivé, vzpřímené, se širokou základnou a ostrými konci. Hruď je hluboká a široká. Ocas stočený do kruhu nebo srpu, nesený nad hřbetem nebo přitisknutý ke stehnu.
Je to živý a aktivní pes, který potřebuje pravidelný pohyb a pravidelnou velkou zátěž a není vhodné ho chovat v městském bytě. Ruskoevropská lajka je neohroženým lovcem. Někdy se těžko snáší s ostatními psy. Jeho srst je tvrdá, rovná a má velmi hustou podsadu a nevyžaduje přílišnou péči.
Začátkem 60-tých let se formování plemene v základu završilo a hrubými rysy REL, kromě Moskvy a Leningradu, disponovaly i REL v Kalibánské, Kočovské, Jaroslavské, Vologodské, Novgorodské a některých dalších oblastech.
V r. 1975 genofond rusko-evropských lajek obsahoval už téměř tisíc psů. Nyní nastal čas zlepšování plemene. Tak jak genofond byl už dostatečně velký, zpřísňovali se požadavky na plemeno. Z plemenitby se vyřazovali psi s oceněním za exteriér „dobrá“ a loveckými zkouškami ve III. ceně.
Díky tomu se některé nedostatky plemene podařilo napravit, zvýšila se i exteriérová úroveň REL.
Rok 1978 se stal největším rozkvětem plemene rusko-evropské lajky v Moskvě : bylo zapsáno v MOOaR 1300psů, ze kterých 260 mělo ocenění „výborná“.
V následujících letech popularita plemene se poněkud snížila.
Hlavní útok na plemeno způsobilo neoprávněné ukončení lovu veverka v Podmoskevské oblasti v roce 1980 , a to po dobu 3 let Za tuto dobu počet lajek prudce klesl. Ani otevření lovu veverek nepodnítilo zájem o lajky.
Obecně celkový pokles životní úrovně, k níž došlo v 90. letech,také vedl ke snížení zájmu o chov lajek, zejména rusko-evropských. V tomto období myslivci a lovci snažili prosadit menší velikost psů – teriéři, jezevčíci
Původně se využívala ruskoevropská lajka jako pracovní pes, a to především k loveckým účelům. V současné době se také využívá jako lovecký pes a zároveň se chová jako společník.
Je to urostlý, silný a pracovní pes s nedlouhou hrubou srstí a dobře vyvinutým svalstvem. Nevelká hlava tvarem připomíná rovnostranný trojúhelník. Čenich je suchý, zašpičatělý. Oči oválné, poměrně malé, šikmo posazené, tmavě hnědé nebo hnědé. Uši jsou pohyblivé, vzpřímené, se širokou základnou a ostrými konci. Hruď je hluboká a široká. Ocas stočený do kruhu nebo srpu, nesený nad hřbetem nebo přitisknutý ke stehnu.
Je to živý a aktivní pes, který potřebuje pravidelný pohyb a pravidelnou velkou zátěž a není vhodné ho chovat v městském bytě. Ruskoevropská lajka je neohroženým lovcem. Někdy se těžko snáší s ostatními psy. Jeho srst je tvrdá, rovná a má velmi hustou podsadu a nevyžaduje přílišnou péči.
Děkujeme za poskytnutí profesionálních fotografií paní Ivaně Malíkové pro grafiku klubových stránek.
