Standard FCI: ZDE
Autorka článku: Ing. Iva Francová
Finský špic nebo karelofinská lajka?
O původu finského špice se vede spousta polemik. Jako svoje původní plemeno si ho přivlastňují jak Fini, tak Rusové.
První zmínky o „tmavě-červených“ psech se objevují v zápiscích francouzského cestovatele Pierra Martina de La Martiniera z roku 1675, který v té době cestoval po severských zemích (Norsko, Laponsko a severní části Ruska). Proto se dá předpokládat, že formování tohoto plemene začalo již v 17. století. Rune Bertil Samuelsson ve své knize o finském špicovi (1992) dochází k závěru, že finský špic sahá svými kořeny až ke psům používaných vesničany v severním a východním Finsku k lovu veverek. V roce 1890 Hugo Rickard Sandberg publikuje v časopise „Sport“ článek, ve kterém uvádí „Od pradávna byla lajka společníkem finského národa. Pro Finy žijící ve švédské provincii Norrland je to stále běžné. Lze ji také vidět v centrálních oblastech Švédska, v nedotčených lesích provincií Värmland a Dalarna, kam následovala své Finy, kteří se tam usadili. Ráz plemene byl zachován. Zdá se, že finský jazyk, sauna a lajka nebudou nikdy od sebe. I v severních oblastech Ruska se mezi národy spřízněnými s Finy lze setkat se severskou lajkou, která nemůže být ničím jiným než podtypem téže finské lajky.“
Poprvé se finské lajky používané k lovu ptáků začaly objevovat na výstavách na konci 19. století. V roce 1890 zapsal Finnish Kennel Club plemeno finský špic do plemenné knihy a schválil standard navržený Hugo Sandbergem. Od tohoto okamžiku začal ve Finsku registrovaný chov psů plemene finský špic. Standard FS byl později revidován a zpřesněn v letech 1897, 1925 a 1946. Plemeno finský špic bylo v roce 1979 vyhlášeno finským národním plemenem.
Do VŘSR (Velká říjnová socialistická revoluce) bylo Finsko součástí Ruska. V této době je doložen výskyt malých zrzavých lajek v oblastech od jižních oblastí Finska až po ruskou řeku Oněgu. V odborné literatuře té doby byly nazývány buď jako „karelo - finské lajky“ nebo „finské lajky“ (špic).
V samotném Rusku (v té době SSSR) byla v roce 1939 tato malá lajka přijata mezi národní plemena a byl schválen standard karelo-finské lajky. Stejně jako ve Finsku, i tady byl několikrát upravován. Ve standardu se mimo jiné uvádělo: „jedná se o nejmenší lajku, která vznikla z původních karelských lajek jejich zkřížením s finskými a norbottenskými špici, kteří přišli ze sousedního Finska do severních a severozápadních oblastí evropské části RSFSR, hlavně do Leningradské oblasti“. Tzn. již v samém počátku chovu se přiznalo křížení s čistokrevnými finskými špici.
Od druhé světové války byli v chovu využíváni jak místní psi, tak psi dovezení ze zahraničí. Psi dovezení do Ruska s průkazem původu „finský špic“ však byli při registraci zapisováni jako „karelo - finské lajky“ a nikoliv FS. Za zakladatele registrovaného chovu FS (karelo-finských lajek) v Rusku je považován pes „Jim“. Jim pocházel z oblasti nedaleko města Vyborg, což byla bývalé teritorium Finska. Nebyl znám jeho původ. Dnes se na základě provedených studií předpokládá, že všechny karelo-finské lajky chované v Ruské federaci jsou dávnými potomky Jima.
Podle dohody mezi Finským kynologickým svazem (FKC) a Ruskou kynologickou federací (RKF), podepsané roku 2006, byli karelo-finská lajka a finský špic spojeni do jednoho plemene pod plemenným standardem finského špice (V. skupina – Špicové a tzv. primitivní plemena, sekce 2 – Severští lovečtí psi.)
FS je rozšířen po celém světě. V mnohých státech jsou to spíše jedinci. Nejpočetnější populace FS je ve Finsku a v Rusku. Ve Finsku je evidováno okolo 7,5 tis, ve Švédsku mezi 2 až 3 tis a několik stovek jich žije v Norsku. V ostatních evropských zemích jsou velmi sporadicky a najdete je spíše v pobaltských státech. V Rusku se počet těžko odhaduje, protože chov je velmi roztříštěný. Ne všichni jsou registrovaní v plemenné knize. Určitě si ale početně nezadají s Finskem.
Popis plemene dle FCI (Suomenpystykorva, skupina 5, sekce 2)
Standart popisuje finského špice jako živého, energického, odvážného a cílevědomého psa, který může být rezervovaný vůči cizím lidem, ale nikdy nesmí být agresivní. Je využíván zejména k lovu lesní pernaté zvěře, malých šelem, vodního ptactva a losů. Je nadšeným lovcem, spíše nezávislým, ale při lovu dobře spolupracujícím. Zvěř ohlašuje štěkáním. Je menší velikosti, výška v kohoutku psa 44 - 50cm, feny 39 - 45cm.
Chovné podmínky plemene FS v zemích jeho původu
V Rusku je chov těchto malých lajek značně roztříštěn. Většina chovatelů je chová jako finské špice, část jako karelo - finské lajky a v nedávné době dokonce několik nadšenců založilo nový klub a chovají je pod označením karelská lajka. Vzhledem k tomu, že každá ať už karelo-finská nebo karelská lajka v Rusku má v sobě krev FS, je to zcela nesmyslné dělení a pro samotný chov i silně kontraproduktivní. Chovatelé se sdružují v dílčích klubech a neexistuje Národní klub plemene finský špic. Každý klub bohužel razí jiné trendy v chovu. V tuto chvíli je jedinou podmínkou pro využití v chovu absolvování výstavy a plně postačuje pokud má pes i fena ocenění „velmi dobře“. Chovatel si může vybrat pro svoji fenu psa dle vlastního uvážení. Ruští chovatelé dost preferují vzdálenou příbuzenskou plemenitbu (liniový chov). Nejsou vyžadovány žádné zkoušky, které ověřují lovecké vlastnosti psa.
Ve Finsku jsou podmínky pro chovnost striktně stanoveny. Chovatelé se sdružují v národním klubu (Finnish Spitz Club - FSC). Majitel FS ale nemusí být jeho členem. Musí však v chovu dodržovat podmínky vydané FSC.
K plemenitbě mohou být využiti jen jedinci, kteří prošli vyšetřením zjišťujícím stupeň luxace patelly (PL) a vyšetřením očí. V době vyšetření musí být jedinec starší 12ti měsíců. Vydaná potvrzení o vyšetření jsou platná u psů mladších 3let pouze po dobu 2 let. Pokud jsou v době vyšetření psovi 3 roky, není nutné další vyšetření.
Limitní stupeň luxace je stupeň „1“ u obou kolen. Pokud má jeden z partnerů „1“, může být spojen jen s partnerem se stupněm „0“.
U očí se vyšetřuje především čočka a sklivec. Potomstvo psů s dědičným šedým zákalem, PRA (porucha sítnice) nebo stupně 2 až 6 PHTVL/PHPV (Přetrvávající zbytnělá cévní pokrývka čočky / Přetrvávající zbytnělý sklivec), nejsou připuštěni k plemenitbě. Jedinec s 1. stupněm se může spojit jen s jedincem, u kterého nebyla prokázána žádná dědičná onemocnění očí.
Vedle toho klub vydal řadu doporučení. Jsou mezi nimi i testy loveckých vlastností a hodnocení exteriéru. Nejsou ale povinné. Většina chovatelů je však respektuje.
V chovu není povolena příbuzenská plemenitba. Po 1 chovném psovi může být registrováno max 40 potomků.
Chovné podmínky plemene FS v ČR
V České republice je podmínkou pro udělení chovnosti absolvování min. jedné klubové nebo speciální klubové výstavy s hodnocením výborný, bonitace s hodnocením prospěl a úspěšně složná a libovolná zkouška LUP.
Lovecké zkoušky pro plemeno FS v zemích jeho původu
V Rusku jsou pro ověření loveckých vlastností psů pořádány praktické zkoušky při kterých se zjišťuje, jak je pes schopný pracovat s jednotlivými druhy zvěře. Rusové mají velmi propracovaný systém, který vychází z praxe. Hodnotí se nos, sluch i zrak, rychlost nalezení zvěře, hlasitost, umění stavět zvěř, poslušnost, systém hledání, vytrvalost, odvaha, ostrost, šikovnost, chování po výstřelu…Jsou stanoveny limity pro nalezení zvěře a počet zvěře, kterou pes musí najít, aby obstál. Každá disciplina je bodována a v závislosti na dosažených bodech je pes oceněn diplomem I. až III. stupně.
Podle zkušebních řádů, které vydaly společně dvě ruské asociace (Rosohotrybolovsojuz a Federace lovecké kynologie - RFOS) jsou pro lajky určeny zkoušky pro ověření schopností psa k lovu kožešinové zvěře (veverka, sobol, kuna, norek, tchoř atp.), pernaté zvěře (tetřev, tetřívek, bažant, divoká kachna), spárkaté zvěře (los, vysoká), černé zvěře a medvěda. Pro každý druh zvěře je samostatná zkouška. Kromě zkoušky práce na medvěda, kdy je používán medvěd odchovaný v zajetí, se všechno ostatní zkouší přímo ve volnosti. Psi mohou být zkoušeni i v páru. Pak se hodnotí i jejich schopnost vzájemně si pomoci.
Ve Finsku jsou 2 základní lovecké zkoušky pro plemeno FS. Zkouška na vyhledání pernaté zvěře (LINT) a zkouška na vyhledání losa (HIRV). Obě mají poměrně tvrdé podmínky.
LINT probíhá tak, že každý zkoušený pes má přidělenou svoji oblast pro vyhledání tetřeva nebo tetřívka. Každý pes má přiděleného svého rozhodčího. Pes má na práci 4 hodiny. V tomto časovém limitu musí pes min 3x najít tetřeva nebo tetřívka a pak ho po dobu 10 min držet na jednom místě a hlasitě oznamovat až do příchodu svého vůdce.
Při HIRV má pes 6 hodin na to, aby losa našel. V okamžiku kdy je u psa potvrzen kontakt s losem, má pes 5 hodin na to aby losa zastavil. Musí ho sledovat min 5km a musí ho udržet alespoň 90min na jednom místě.
Charakteristika FS očima chovatelů ze zemí jeho původu
Rusové i Fini říkají, že je to pes vázaný velmi silně na svého pána. Finský špic je jedinečný lovecký pes. Je ale také velmi chytrý, aktivní a milující společník.
Tatiana Farafonová, jedna z nejuznávanějších odborníků na plemeno finský špic, chovatelská stanice „RYZHIY OKHOTNIK“, vystihla charakter FS a to jak s ním pracovat ve dvou větách:
„S lajkou můžete dělat i klasický výcvik (poslušnost, aporty atp.), viděla jsem pár vůdců, kteří to s nimi dokázali, ale už to nikdy nebyla lajka. Ukažte jí, co od ní chcete aby dělala, ukažte ji, kterou zvěř preferujete a ona to bude dělat.“
„Karelofinka se spíše chová jako zvíře, ne jako pes, tak k tomu musíte i přistupovat. Do roka s ní nikdy nebude rozumná řeč, ale po roce se to obvykle zlepší.“
Po tříletém sžívání se s finskými špici musím říct, že ve všem měla hlubokou pravdu.
Požadavky na výživu, péči o srst a umístění
Finský špic je velice skromný pes. Nemá žádné abnormální požadavky na ustájení, krmení atd. Díky bohaté srsti nemá problém ani s teplotami hluboko po 0°C. Ve své domovině se musí přizpůsobit teplotám klesajícím v zimě až k -50°C až po letní teploty mnohdy vyšší než +30°C.
Ruští chovatelé doporučují různorodou stravu včetně granulí. Tvrdí, že FS je pes primitivního typu a musí být schopen strávit jakékoliv krmivo. Obzvláště velký důraz kladou na krmení štěňat. Při něm se praktikuje jak maso syrové, tak vařené, jakákoliv vařená ryba ale bez kostí (syrové mořské ryby dávají až od 4 měsíců), vajíčka (dávají 2 až 3x týdně), vývary, mléčné výrobky (především kefír, tvaroh a sýry). Nikdy nedávají mléko, dávají ovoce i zeleninu. Jen výjimečně dodávají štěněti potřebné živiny v nějaké chemické podobě.
Dospělí špic by měl mít hlavně pestrou kvalitní stravu dávkovanou podle zátěže. Jestli to bude vařené nebo syrové krmivo záleží čistě na majiteli. Hlavně musí dostat vyvážený poměr potřebných živin.
Může žít kdekoliv. Klidně i v domě, ale bude to na úkor kvality srsti, protože v teple nebude mít potřebu nasadit hustou a kvalitní srst. Nejlépe je mu ale určitě venku, obzvláště pokud bude mít možnost výhledu. Dokáže hodiny sedět jako sfinga a nehnutě pozorovat okolí. Má nesmírně dobrý zrak, registruje pohyb na značné vzdálenosti.
Péče o srst - FS je ve své podstatě „samočistící pes“. Není třeba neustálé vyčesávání ani koupání. I když ho nebudete česat v době línání, srst vcelku v pohodě sama vypadá.
Zdraví - jedná se o primitivní plemeno, takže odolné a zdravé. Samozřejmě se u některých jedinců může vyskytnout nějaký zdravotní problém, ale ve většině případů toto plemeno není zatíženo genetickými problémy či náchylnostmi k nemocem.
Nároky na pohyb - jako každý lovecký pes potřebuje pohyb a určitě bude šťastný pokud bude v lese stále, ale když se někdy nedá jít aspoň na procházku, zvládne pár dnů i na zahradě.
Využití FS
FS špic má různorodé využití, od lovu po sport, nebo i jako parťák do aktivní rodiny.
Rusové říkají, že s FS se dá lovit vše co hýbe a to doslova „ot myshi do mishi“ (od myší po medvědy).
V obou zemích původu se FS využívá hlavně k lovu pernaté zvěře (tetřev a tetřívek), k lovu malých kožešinových šelem a veverek. Část lovců ho využívá k lovu velké spárkaté zvěře, především losů. Mnozí lovci své špice využívají i k lovu predátorů, od malých (jezevec, norek, mývalovec atp.) až po medvědy.
Je i velice dobrým barvářem. Často mívá vrozené sklony k hlášení či oznamování nalezené zvěře.
Někteří FS sami od sebe aportují. Není to ale pro ně příliš přirozená vlastnost.
FS určitě bude milovat i jakýkoliv jiný aktivní způsob pohybu než jen lov. Ať už to bude agility, tažné sporty, coursing, nebo canicross. Jen musí majitel trochu počítat s jeho tvrdohlavostí.
FS v České republice
První čistokrevný FS byl do ČR dovezen v roce 2002 a jmenoval se TAPIO TUULI of Storm Valley. Byl zastřešen v Klubu chovatelů špiců. Nebyl přivezen pro lovecké účely, ale jako společník. Nebyli po něm žádní potomci.
K dnešnímu dni jsou v ČR evidováni 2 finští špicové. Fena Evra s Osinovtsa (FIS/2, narozena 5.12.2018, chovatel Marina Volgina, Podosinovets, Kirovská oblast, Ruská federace, dovezena v dubnu 2019, majitel Iva Francová, Šťáhlavice, splňuje podmínky chovnosti) a pes Ryzhyiy okhotnik Daur (FIS/3, narozen 11.9.2020, chovatel Tatiana Farafonova, Izhevs, Ruská federace, dovezen v dubnu 2021, majitel Iva Francová, Šťáhlavice, pes je ve výcviku).
V roce 2019 jsem po dovezení feny Evry požádala Klub chovatelů špiců o uvolnění tohoto plemene z jejich klubu a přeregistrování do jiného klubu tak, aby FS bylo možno u nás využívat jako psa loveckého. Má nejblíže k lajkám, proto ho dnes zastřešuje KKMPL.
Moje postřehy z tříletého soužití s FS
Energický, absolutně samostatný pes, který vás k životu nepotřebuje, ale nemůže bez vás být. Je to pes, který se pořád směje. Je tak nějak pořád pozitivně naladěn. ?
Pracuje samostatně, ale je stále v kontaktu s vůdcem. (Oba naši psi chodí za zdravou zvěří podle GPS max do 500m. Spíše se vracejí dříve. Fena preferuje černou zvěř. Oba téměř ignorují zvěř daňčí a srnčí.)
Se svou výškou kolem 45cm a váhou 10 - 13kg je finský špic velmi „skladný“ pes. FS rozhodně není „mazlící plemeno“, mazlí se zásadně jen když on chce. Je hodně tvrdohlavý, což určitě bude souviset s historií jeho využití - byl šlechtěn k samostatné práci.
FS nemá standardní chování loveckých plemen, které znám. Svou povahou se blíží spíše japonskému plemenu shiba inu. Povaha se nedá srovnat ani s povahou jiných plemen lajek (vycházím především z poznatků mých přátel, kteří mají možnost srovnávat, já mohu srovnávat jen s jakutskou lajkou, kterou máme doma).
Do roka se s ním moc domluvit nedá, ale relativně dobře funguje na pamlsky.
FS při lovu přemýšlí, nejde do ničeho bezhlavě, vždy jedná s rozmyslem. Pokud je zvěř zdravá, nejde obvykle na kontakt, vyčkává na svou příležitost. Něco jiného je pokud je zvěř raněná, pak jde do těsného kontaktu včetně chvatů.
Svým způsobem je velmi učenlivý, ale učit se dá spíše motivačně než nějakým drilem.
Problémem v našich podmínkách jsou veverky. Bohužel má hluboce zakořeněný smysl pro lov těchto drobných savců. Může jim dávat přednost před spárkatou zvěří. Je ale velmi chápavý a pokud vůdce ignoruje jeho hlášení, pak postupem času i on začíná upřednostňovat jinou zvěř. Problémem je i velká podobnost s liškou. Na naháňkách používám reflexní vestu a obojek s barevnými třásněmi. Reflexní prvky jsou dobře vidět i v houštině a značně přispívají k bezpečnosti psa.
Chtěla bych poděkovat Tatiane Farafonové z Ishevska, která působí v Ruské federaci jako Odborný kynolog I. kategorie v chovu loveckých psů a Odborník druhé kategorie na výcvik loveckých lajek a Heidy Lahtinen z Finska, dlouholeté chovatelce finských špiců, za poskytnuté materiály a cenné informace. Bez jejich pomoci by článek nevznikl.
Děkujeme za poskytnutí profesionálních fotografií paní Ivaně Malíkové pro grafiku klubových stránek.
